Smrt rodičů,kamarádky a kluka v jeden den.

14. ledna 2010 v 19:54 | Waše žena
sedím tiše na své posteli,rukama obímám nohy a jen se tak kymácím,jako opravdový psychouš..sleduji počasí venku přes hnusné tlusté okenní mříže.venku hustě prší,je tma,jezdí auta a město svítí......nesnáším auta!nesnáším život!!!připravil si pro mě krutý osud a v takovýchhle chvílích se mi to vždy nejhůře vybavuje...
...bývala jsem holka jako každá jiná,možná jsem byla trochu rozmazlená -co jiného se dá od jedináčka čekat,že???nicméně škola mi šla,měla jsem supr rodiče,plno kamarádů,sudičky mi do vínku nadělily i krásu a tudíž jsem neměla nouzi ani o kluky.měla jsem báječný život,jen jsem od něj vyžadovala stále víc a víc.
vše se změnilo až jednoho dne..na diskotéce,kde jsem byla se svou nejlepší kamarádkou bárou jsem se seznámila s ondrou.byla to láska na první pohled a my od sebe nedali od té doby ani krok.seznámili jsme se s rodinami,které našemu vztahu maximálně fandily.vždy jsme udělali domácí práce u jednoho z nás,potom u druhého,kalili jsme,chodili k vodě,na lyže,do fitka,do knihovny,stanova,za přáteli,k prarodičům,plánovali,dokonce jsme obě dvě rodiny strávily dvě společné dovolené...byla to láska až za hrob!
byli jsme spolu dva roky a pár dní,když se to stalo...bára oslavovala osmnáctiny na své chatě.bylo nás tam přes dvacet a opravdu perfektně jsme se bavili.v neděli po obědě pomalu všichni odjeli a zůstali jsme jen my tři.barča,já a ondra. ,,báro,jaktože už filip jel?"ptala jsem se na jejího kluka.sesypala se k zemi a propukla v žalostný pláč.nebyla schopná mluvit.v tom před chatou zatroubilo auto.naši přijeli pro mě a ondru-bylo to tak domluvené.domluvili jsme se,že pojedou domů a já tu zůstanu s barborou a potom s ní i jejími rodiči přijedu domů.
,,lásko,opravdu tu nemám zůstat s vámi?"obejmul mě ondřej. ,,né,děkuji,jsi hodný,ale my to proberem po babsku..nezlobíš se?",,jasně že ne!tak ji podrž!",,ehm"políbili jsme se.,,večer se stavím!"zavolala jsem na něj.kývnul a pak odjeli.
když jsem se vrátila do chaty za bárou...ležela v koupelně s podřezanýma žílama.okamžitě jsem zavolala sanitku a snažila se jí pomoct.záchranáři ji dali na nosítka a upalovali jsme do nemocnice.hned ji brali na sál a já nervozně,uplakaně stepovala po chodbě.navíc mi ondra nebral mobil,zase se mu asi vybil.najednou kolem nastal šrumec.letěli doktoři a sestry okolo lehátka na dalšíoperační sál....kolem mě jen proletěli,ale já toho zraněného moc dobře viděla!TÁTA!!!v tu chvíli přišel doktor a řekl mi:,,je mi to líto!vaše přítelkyně podlehla.."vyděšeně jsem na něj hleděla a nevěděla co dříve.táta je na sále!bára umřela!?ondra mi nebere mobil,ale byl v autě s taťkou!volám mámě.nedostupná!!proboha,co se stalo?
přiběhli bářini rodiče.doktor jim to celé řekl a potom chtěli dostat plno informací ze mně.co se stalo?že já ji viděla poslední a našla...jen jsem němě hleděla do bílé zdi.potom ke mně přistoupil policista,že by mě rád vyslechnul,ohledně smrti mé přítelkyně.
,,prosím,pomozte mi!"drapla jsem ho za uniformu a odtáhla stranou:,,nevíte ted" náhodou o nějáké nehodě v našem městě?",,noo..ano!jedna rodinka...",,dospělí a jeden kluk?",,ano,vy je znáte?",,naši!ondra!"rozbrečela jsem se.chytil mě.,,co se stalo?"ptám se v jeho autě,když mě veze na místo nehody. ,,pršelo..klouzala silnice..auto z protisměru vjelo do jejich pruhu a ..oni nestihli uhnout.je mi to moc líto.
za jízdy jsem vyskočila z auta a rozběhla se k moknoucí mrtvole ležící na silnici.,,mamííííííííííííííííí.."potom z5 do nemocnice.otec je mrtvý.něco i píchli.proč zrovna oni?všichni?dnes?najednou?nemám nikoho.jen...ONDRU!!!..co je s ondrou?"
oblékli mi zelený plášť adovedli mě k posteli,kde ležel ondra ve fakt příšerném stavu.pomalu ke mně natáhl ruku a pokusil se usmát.
vrhla jsem se k němu,ruku mu líbala a plakala jsem.,,moc mě to mrzí,lucinko!ale byly to dva nej..nejkrásnějšíroky v mém životě!".podívala jsem se na něj a přestala plakat.o čem to mluví?,,že mě neopustíš?"říkám s obavou.,,musím..",,né..",,pšššt!luci,slib mi něco!",,né!",,prosím!",,musíš tu být semnou!",,slib mi,že neuděláš žádnou hloupost a začneš odznova?",,ondro...",,slib mi to!",,jo..ale ty neumřeš!",,a řekni prosím našim,že jsem je měl opravdu rád!",,nech těch řečí!umřela bára!a naši!ty nesmíš!mám jen tebe!ale ty jsi přece silný!neumřeš!i tohle spolu překonáme a potom sisplníme sny..a..a..vezmeme se..a..budeme mít deti a..",,zadrž,prosíím!"chvíli bylo ticho a já se nechápavě dívala na to,jak se divně tváří.,,luci,bylo to nádharné,děkuji za vše!život je krásný a ty se směj!sluší ti to tak...",,ondro ne!nezavírej oči..",,miluji tě!budu tvůj anděl..."zavřel oči.zmáčkla jsem mu ruku.:,,slibuji"řekla jsem,ale asi mě už neslyšel.umřel.políbila jsem ho a rozhodla se odejít.waw..šok!!!ve dveřích stojí jeho rodiče!obejmuli jsme se.
na chodbě se na mě dívali smutně bářini rodiče.složila jsem se.nešla jsem na jedíný pohřeb.pokusila jsem se 3krát o sebevraždu.pokaždé marně.taď jsem na psychiatrii.nevadí mi to.neumím normálně žít a asi nikdy umět nebudu.stejně nemám domov,takže tu klidně budu až do smrti.s nikým z nich jsem se nemohla ani rozloučit...
dnes bysme s ondrou slavili 3leté výročí.pořád hledím přes ty mříž ven..tenkrát bylo také takové počasí..sleduji ty auta a čekám,kdy se stana to,co mi..
chci umřít.
nebýt té oslavy nic z toho se nestana.občas za mnou příjdou ondrovi rodiče.občas.ondro!mami!tati!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co především vám musí partner dát,aby jste byl/a štastná/ý?Láska je samozřejmost a dál?

*Věrnost 38.8% (45)
*Důvěra 8.6% (10)
*Volnost 7.8% (9)
*Pořád mi musí dávat dary 3.4% (4)
*Často sex 37.9% (44)
*Něco jiného 3.4% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama