Sexuální fantazie žen

22. ledna 2010 v 19:07 | Waše žena |  *Mužům vstup zakázán
Ve chvíli, kdy ze čtvrté láhve merlotu ubylo pod polovinu, dostaly jsme se v našem holčičím kroužku na téma sexuálních fantazií. První začala romantička Klára, která je celý den zavřená v ateliéru a tak strašně ráda povídá...

Cézar a černoši

"Když se manželem milujeme a nejsem zrovna od přírody nažhavená, si pustím pěkně okostýmovaný historický film. Jsem bordelmamá v nejluxusnějším nevěstinci v antickým Římě. Mramor, sochy, na nádvoří vodotrysky, všude spousta lehátek a mísy s ovocem. Mám nejkrásnější dívky ze všech římských provincií, které jsem si sama vycvičila, a já sama hosty přijímám jen pro své potěšení." "No, to máš dobrý," utrousila cynička Karla. "To mě šukaj tři černoši na kulečníkovým stole po zavíračce v baru v Harlemu. Dva mě držej a jeden jede. Pak se vyměněj. Zvláštní, nesnesu, když na mě chlap sáhne, pokud zrovna nemám náladu, ale tahle představa je dost funční."

... a zase Cézar

Protože jsme všechny v hloubi duše romantičky, pobízíme Kláru, aby vyprávěla dál o svém bordelu v Říme. "Vždycky, když se Cézar vrátí z tažení, jede hned za mnou. Doma sice čeká manželka, ale ta si bude muset počkat až na druhý kolo. Nejdřív dorazí posel a zanedlouho přicválá Cézar, špinavej, zpocenej, možná i nějakej ten krvavej šrám pro větší efekt. Vidím ho oknem, jak seskakuje z koně, tak si jdu stoupnout k bazénku z temně zelenýho marmoru, který mám v ložnici. Když vstoupí, dělám, že jsem si ho nevšimla. Samozřejmě totiž nepozdraví, jak je zvyklej, že všichni hned vyhrknou to svoje "Ave Cézar!" Kdepak já. Koutkem oka vidím, že drží v ruce perlovej náhrdelník, co vám mám holky říkat, perly jak holubí vejce. Dělám, že jsem hrozně zaměstnaná zapínáním na rameni, pak ze sebe nechám sklouznout řízu (tenhle efektní způsob svlékání mám nacvičenej) a vstoupím do vody. Vím, že by se mnou nejraději hned fláknul o postel, ale já mu jen pokynu rukou a vyzvu ho, aby laskavě odevzdal zbraně mé dívce a šel se vykoupat. Klepou se mu ruce, když si odepíná meč a vytahuje dýku a předává je mojí dívce, která s nimi odejde. Mlčí, na řeči nikdy moc nebyl."
"Co kecáš, vždyť to byl skvělej řečník," rýpne si Karla. "Hele, je to moje fantazie nebo tvoje?"odsekne Klára a pokračuje: "Skočí za mnou do bazénku na sápe se po mě. ,Drž a nehýbej se!' přikazuju mu a umývám ho naschvál dlouhými a pomalými pohyby. Venku možná velí tisícům legionářů, ale tady poslouchá jako beran. Zdá se ovšem, že z toho čekání zešílí. To si piště, že mu stojí, a pořádně! Líně vystupuju po schůdkách, ale to už cítím, jak mě chytá kolem pasu a vzápětí mě hodí na postel. Kdepak předehra. Vrazí mi koleno mezi nohy, ruce mi přimáčkne za hlavou k posteli. Nějaká něha? Tss. Naprostá smršť."

Patnáct Holanďanů

"Já zase," přidává se Simona, "ležím na stole, kolem kterýho sedí nějaký středověký Holanďani. Chlapi, samozřejmě, asi tak patnáct. Musí to být Holanďani nebo nějaký jiný protestanti, protože na sobě mají černý sametový kabáty, bílý krajkový límce a špičatý klobouky. No a oni tam tak sedí se zachmuřenejma protestantskejma ksichtama, ani se zvlášť moc nebaví mezi sebou, je tam takový divný soustředěný ticho, oni se na mě dívají, zatímco mi to jejich sluha dělá rukou. A já se nesmím pohnout, abych jim omylem neskopla a nerozbila nějakou tu jejich křišťálovou skleničku. Víte přece, jak jsou Holanďani lakomí.
Jana se nepřidá. Po čtyřech deckách vždy upadá z neznámého důvodu do mlčení, které přerušuje jen občasným přitakáváním.

Jsou naše představy nesplněná přání?

Křesťanství, v jehož tradici chtíc nechtíc stále ještě žijeme, považovalo sexuální fantazie, neboli nečisté myšlenky, za hřích. A jak píše ve své knize Erotická inteligence Ester Perel, dokonce ani raná psychologie jim nebyla příliš vlídně nakloněna a nahlížela na ně jako na úchylky, jakési kompenzace sexuální frustrace. Tedy něco, s čím se prostě člověk ne a nepochlubí. Vždyť i my jsme se musely posilnit merlotem, než jsme si řekly, co a jak. Přece jen totiž panuje přesvědčení, že když si někdo něco představuje, tak si také přeje, aby se to stalo. Že by tedy malířka Klára chtěla vyměnit ateliér za řemeslo bordelmamá? Přeje si opravdu kurátorka Karla být znásilněná třemi černochy, nebo Simona snad touží pózovat na stole pochmurnému publiku?
Ne, jen prostě projevují svou svobodu a touhu po dobrodružství v bezpečné zemi fantazie. Ve fantazijní hře jsme totiž všemi účastníky onoho kouzelného divadelního představení naší mysli. Jsme Cézarem i prostitutkou, černochem i turistkou, Holanďanem, jeho sluhou a erotickým chodem na prostřené tabuli zároveň. Je to naše hra, ve které si jen my určujeme pravidla. Promítají se do ní prvky našeho životního příběhu i mýty společné celému lidstvu. Obohatí nás, je projevem naší tvořivosti a má moc uzdravovat bolavá místa naší duše a to zdaleka nejen v oblasti sexu. Psychoanalytik Michel Bader ve své knize Arousal (Vzrušení) píše, že ve svatyni erotických představ nacházíme psychologicky bezpečné místo, kde se můžeme zbavit strachu a zábran, které nás sužují. A věřte nebo ne, při třiapůlté láhvi merlotu nejsou sexuální fantazie vůbec není špatné téma konverzace!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak jste na tom s nevěrou?

*V dnešní době je in podvádět 16.7% (2)
*Nesnáším ji 75% (9)
*Podvádím 8.3% (1)
*Zkusil/a bych to 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama